IDEOLOGIE TŘETÍ CESTY, FAŠISMUS

Pokud bylo 19. století stoletím jednotlivce (liberalismus znamená individualismus), tak se může nynější označit jako století kolektivismu a proto jako století státu.

Benito Musolini, La doctrine du fascisme (Fašistická doktrína) Vallechi editore Firenze, 1937, str.40

Vážení čtenáři Virtually.cz, vzhledem k tomu, že se často setkávám s tím, jak masová média nebo lidé v běžné diskuzi žonglují s pojmem fašismus, aniž by věděli, co se za ním opravdu skrývá, ponořil jsem se do studia dobových a současnějších materiálů, abych dospěl k poznání o jeho ideologické a politické podstatě. Chtěl jsem najít a srozumitelně ukázal rozdíly mezi fašismem a nacismem, totalitními režimy tzv. třetí cesty a doufám, že se mi to alespoň částečně podařilo. Rád bych také upozornit na to, jakým způsobem obě dvě morbidní ideologie přežívají až dodnes a silně ovlivňují současnost, ač si to mnohdy nechceme, nebo nemůžeme přiznat, neboť o tom vlastně vůbec nic nevíme a nikde v oficiálním tisku se o podobných skutečnostech nedočteme. Už jste jistě někde slyšeli o třetí cestě mezi socialismem a kapitalismem; o socialismu, nebo kapitalismu s lidskou tváří; o tom, že někdo není ani nalevo, ale ani napravo; či o tom, že další vyznává teorii sociálně-tržního hospodářství; určitě vám už kdosi vykládal o tzv. občanské společnosti. O tom všem a ještě i o jiných věcech bude můj malý několika dílný výlet do nedávné historie evropské civilizace, do temných hlubin lidské duše, která skončila nejbrutálnější válkou v historii lidstva a zároveň plánovanou genocidou Židů, Slovanů, Cikánů, homosexuálů, mentálních, či fyzických invalidů a všech těch dalších «úchylů» a «podlidí», která se takřka naplnila. Příčinou druhé světové války nebyl nacionalismus, jak se nám snaží namluvit politicky korektní a nikým nevolení úředníci nadnárodní Evropské Unie, nebyl jí ani italský fašismus, nebo fašismus Dollfussova Rakouska. Druhá světová válka vypukla kvůli rozpínavosti národně-socialistického (nacistického) a pangermánského Německa. Jak fašismus, tak nacismus spadají do kategorie totalitních politických systémů a článek rozhodně není žádným pokusem o jakoukoliv obhajobu, či propagaci jednoho, či druhého.

Část první: FAŠISMUS V ITÁLII

Svoboda v našem státě jednotlivci nechybí, má ji více, než osamělý člověk, neboť stát jej ochraňuje, je součástí státu. Osamělý člověk je bezbranný.

Emil.Ludwig, Entretiens avec Mussolini (Rozhovory s Mussolinim), Albin Michel, 1932, str.129

Lidská rasa: to je jen pocit, který s realitou nemá nic společného, z 95% se jedná o pocit.

Emil.Ludwig, Entretiens avec Mussolini (Rozhovory s Mussolinim), str.75

1.1 Volební program

Jestli chceme pochopit fašismus, nemělo by nám uniknout, že byl od svého počátku neoddělitelně spojen s levicovým odborovým hnutím, ze kterého ideově vyrůstaly jeho vůdčí osobnosti. V době, kdy vypukla první světová válka, patřil Benito Mussolini k radikálnímu křídlu italské socialistické strany a nastávající válka mu připadala jako jedinečná příležitost k tomu, aby přerostla v revoluci. Nelíbil se mu počáteční neutrální postoj Itálie, stejně jako oficiální pozice strany, které byl členem. Své názory publikoval ve stranickém deníku «Avanti», jehož byl ředitelem:

Věříte snad tomu, že stát zítřků, ať už bude republikou, nebo socialistickou republikou, by se pouze z toho důvodu mohl vyhnout válce, pokud ho k ní donutí historická nutnost? A kdo vám zaručí, že pro socialistickou vládu vzešlou z revoluce nebude válka křtem? Vy sami byste se se v podobném případě postavili proti osudové válce, jejímž cílem by bylo zachránit revoluci? Je naprosto stupidní odmítat rozlišování jedné války od druhé, stejně jako je stupidní nesouhlasit se všemi válkami, ať už jsou jakékoliv. Obracím se k italské mládeži, k mládeži z továren a škol, no a také k těm, kdož si zachovali mládí ducha. Obracím se k vám všem, kterým osud naložil vytvářet historii. Slyšte můj křik. V normálních časech bych podobné slovo nikdy nepronesl, dnes však mluvím hlasem naplněným jistotou, jsem plný klidné víry. Slovo tak hrozné a zároveň fascinující: válka.

C.Valenziani, Le corporatisme fasciste (Fašistický korporatismus), Editions de la nouvelle revue critique, 1935, str.10

Benito Mussolini posléze vystoupil z italské socialistické strany a stál u zrodu nového deníku «Il Popolo d´Italia», neboli instituce socialismu, jak jsme mohli vidět v podtitulu, ve kterém bojoval proti svým bývalým soudruhům, vyznavačům neutrality. Po vstupu Itálie do první světové války pokračoval v tažení proti projevům poraženectví napříč celým politickým spektrem. V roce 1919 založil «Fasci Italiani di Combattinento», zárodek budoucí strany, nové hnutí se pokládalo za revoluční sílu a přišlo s tímto programem:

Italové!

Pohleďte na národní program zdravého italského hnutí.

Hnutí, jež je revoluční, neboť nesouhlasí s dogmatismem a demagogií a zároveň silně novátorské, protože je osvobozeno od apriorismů.

Nade všechno a nade všechny stavíme revoluční válku.

Řešení ostatních problémů spojených s byrokracií, administrativu, právem, školstvím, koloniemi atd. nastíníme v momentě, kdy vytvoříme vládnoucí třídu.

Proto chceme v politice:

a) všeobecné volební právo s kandidátní listinou podle regionů a poměrné zastoupení, volební právo a právo být volen pro ženy

b) snížení aktivního volebního práva na 18 let a pasivního na 25 let

c) zrušení Senátu

d) svolání Národního shromáždění na dobu tří let s úkolem vytvoření formy uspořádání státu

e) vytvoření Národních rad práce, průmyslu, dopravy, sociální hygieny, komunikací a podobně zvolených společenstvím jednotlivých profesí, jež by měly legislativní pravomoci a zároveň právo volby generálního komisaře, jenž by měl ministerské pravomoci

Proto chceme v sociální sféře:

a) rychlé vyhlášení zákona ustanovujícího osmi hodinový pracovní den pro všechny pracující

b) minimální mzdu

c) účast zástupců pracujcích na technickém chodu průmyslu

d) povolit proletářským organizacím, pokud jsou toho schopné jak morálně tak technicky, správu průmyslu, nebo veřejných služeb

e) rychlou a konkrétní organizaci železnice, dopravního a přepravního průmyslu

f) nutnou změnu projektu zákona o invalidním pojištění a starobním pojištění, jenž sníží věkový limit ze 65 let na 55 let

Proto chceme v oblasti vojenství:

a) velkou mimořádnou progresivní daň z kapitálu, tedy opravdové částečné vyvlastnění všeho bohatství

b) konfiskace veškerého majetku všech církevních kongregací a zrušení všech biskupských důchodů, které vytvářejí enormní deficit pro národ a zvýhodňují nepatrnou menšinu

c) revize všech smluv o válečných dodávkách a konfiskace ve výši 85% veškerého válečného zisku

«Il Popolo d´Italia», 6.července 1919

Mussolini ve svých projevech operoval s myšlenkou, že je nezbytné vytvořit národní odborové hnutí, jež by vycházelo z ekonomické reality a zároveň si uvědomovalo národní zájmy. Již v té době psal a hovořil o nutnosti smíru mezi světem kapitálu a práce za společným účelem maximální produkce, což byl vlastně základní princip, na kterém byla později vybudována celá ideologie korporatismu. Ekonomická situace v Itálii se stále zhoršovala a fašisté začali pronikat z měst na venkov, v novém programu z května roku 1920 sice ponechali sociální požadavky, ale zároveň se postavili do role ochránců veřejného pořádku. Nový program vypadal následovně:

- nesouhlas s politickým parasitismem

- znechucení z politických představitelů buržoazie a buržoazních politických organizací

- pro buržoazii práce

- valorizace výrobců

- proti úpadku boje dělnické třídy

- proti stávkám z čistě ekonomických důvodů, jež jsou manipulovány demagogy

- pro ekonomii maximální produkce

- stejné požadavky v oblasti financí, sociální a vojenské sféře jako v programu z roku 1920

V roce 1921 hnutí pozměnilo svůj název a vznikla Fašistická národní strana, jež definovala nový stranický program založený na korporatismu. Korporatismus se tím stal dominující ideologií italského fašismu a jak uvidíte později i fašismu jako takového. Od svého počátku se korporatismus vymezoval proti kapitalistickému liberalismu a socialistickému marxismu a rozhodně není bez zajímavosti, že jedním z jeho myšlenkových zdrojů se zhruba o deset let později hlavně v Dollfussově fašistickém Rakousku stala encyklika papeže Pia XI. «Quadrageesimo Anno», ze které kupodivu čerpal i pozdější předseda Evropské komise Jacques Delors, jenž v ní našel svůj slavný princip evropské subsidiarity. O tom, jak si ho svérázně poupravil ke svým nadnárodním cílům, vám napíši až někdy jindy. V roce 1922 se Mussolini stal předsedou vlády a zároveň byly položeny základy fašistického odborového hnutí založeném na korporatismu. V jednom ze svých projevů ve stejném roce Benito Mussolini prohlásil k dělníkům Lombardských oceláren:

Díky práci vlády si můžete uvědomit mnohem více než na základě mých slov, že její činnost je postavena na třech základních principech. Prvním je národ, jenž existuje a nelze ho zrušit, i kdybychom ho chtěli v sobě zapřít. Druhým je produkce, neboť vyrábět co nejlépe a co nejvíce je v zájmu jak kapitalistů, tak dělníků. Pokud se výroba zastaví a národní produkty neuspějí na zahraničním trhu, jedni i druzí budou odsouzeni k bídě. No a konečně třetí zásada, nebo-li ochrana zájmů dělnické třídy. Vycházeje z těchto základních zákonitostí chci dospět k míru v Itálii a k míru v zahraničních vztazích.

C.Valenziani, Le corporatisme fasciste, str.18

16.9. 2007