IDEOLOGIE
TŘETÍ CESTY, FAŠISMUS
Pokud
bylo 19. století stoletím jednotlivce (liberalismus
znamená individualismus), tak se může nynější
označit jako století kolektivismu a proto jako století
státu.
Benito
Musolini, La doctrine du fascisme (Fašistická doktrína)
Vallechi editore Firenze, 1937, str.40
Vážení
čtenáři Virtually.cz, vzhledem k tomu, že se často
setkávám s tím, jak masová média
nebo lidé v běžné diskuzi žonglují s pojmem
fašismus, aniž by věděli, co se za ním opravdu skrývá,
ponořil jsem se do studia dobových a současnějších
materiálů, abych dospěl k poznání o jeho
ideologické a politické podstatě. Chtěl jsem najít
a srozumitelně ukázal rozdíly mezi fašismem a
nacismem, totalitními režimy tzv. třetí cesty a
doufám, že se mi to alespoň částečně podařilo.
Rád bych také upozornit na to, jakým způsobem
obě dvě morbidní ideologie přežívají až
dodnes a silně ovlivňují
současnost, ač si to mnohdy nechceme, nebo nemůžeme
přiznat, neboť o tom vlastně vůbec nic nevíme a nikde v
oficiálním tisku se o podobných skutečnostech
nedočteme. Už jste jistě někde slyšeli o třetí cestě
mezi socialismem a kapitalismem; o socialismu, nebo kapitalismu s
lidskou tváří; o tom, že někdo není ani
nalevo, ale ani napravo; či o tom, že další vyznává
teorii sociálně-tržního hospodářství;
určitě vám už kdosi vykládal o tzv. občanské
společnosti. O tom všem a ještě i o jiných věcech bude
můj malý několika dílný výlet do
nedávné historie evropské civilizace, do temných
hlubin lidské duše, která skončila nejbrutálnější
válkou v historii lidstva a zároveň plánovanou
genocidou Židů, Slovanů, Cikánů, homosexuálů,
mentálních, či fyzických invalidů a všech
těch dalších «úchylů» a «podlidí»,
která se takřka naplnila. Příčinou druhé
světové války nebyl nacionalismus, jak se nám
snaží namluvit politicky korektní a nikým
nevolení úředníci nadnárodní
Evropské Unie, nebyl jí ani italský fašismus,
nebo fašismus Dollfussova Rakouska. Druhá světová
válka vypukla kvůli rozpínavosti
národně-socialistického (nacistického) a
pangermánského Německa. Jak fašismus, tak nacismus
spadají do kategorie totalitních politických
systémů a článek rozhodně není žádným
pokusem o jakoukoliv obhajobu, či propagaci jednoho, či druhého.
Část
první: FAŠISMUS V ITÁLII
Svoboda
v našem státě jednotlivci nechybí, má ji více,
než osamělý člověk, neboť stát jej ochraňuje, je
součástí státu. Osamělý člověk je
bezbranný.
Emil.Ludwig,
Entretiens avec Mussolini (Rozhovory s Mussolinim), Albin Michel,
1932, str.129
Lidská
rasa: to je jen pocit, který s realitou nemá nic
společného, z 95% se jedná o pocit.
Emil.Ludwig,
Entretiens avec Mussolini (Rozhovory s Mussolinim), str.75
1.1
Volební program
Jestli
chceme pochopit fašismus, nemělo by nám uniknout, že byl od
svého počátku neoddělitelně spojen s levicovým
odborovým hnutím, ze kterého ideově vyrůstaly
jeho vůdčí osobnosti. V době, kdy vypukla první
světová válka, patřil Benito Mussolini k radikálnímu
křídlu italské socialistické strany a
nastávající válka mu připadala jako
jedinečná příležitost k tomu, aby přerostla v
revoluci. Nelíbil se mu počáteční neutrální
postoj Itálie, stejně jako oficiální pozice
strany, které byl členem. Své názory publikoval
ve stranickém deníku «Avanti», jehož byl
ředitelem:
Věříte
snad tomu, že stát zítřků, ať už bude republikou,
nebo socialistickou republikou, by se pouze z toho důvodu mohl
vyhnout válce, pokud ho k ní donutí historická
nutnost? A kdo vám zaručí, že pro socialistickou
vládu vzešlou z revoluce nebude válka křtem? Vy sami
byste se se v podobném případě postavili proti
osudové válce, jejímž cílem by bylo
zachránit revoluci? Je naprosto stupidní odmítat
rozlišování jedné války od druhé,
stejně jako je stupidní nesouhlasit se všemi válkami,
ať už jsou jakékoliv. Obracím se k italské
mládeži, k mládeži z továren a škol, no a
také k těm, kdož si zachovali mládí ducha.
Obracím se k vám všem, kterým osud naložil
vytvářet historii. Slyšte můj křik. V normálních
časech bych podobné slovo nikdy nepronesl, dnes však mluvím
hlasem naplněným jistotou, jsem plný klidné
víry. Slovo tak hrozné a zároveň fascinující:
válka.
C.Valenziani,
Le corporatisme fasciste (Fašistický korporatismus),
Editions de la nouvelle revue critique, 1935, str.10
Benito
Mussolini posléze vystoupil z italské socialistické
strany a stál u zrodu nového deníku «Il
Popolo d´Italia», neboli instituce socialismu, jak jsme
mohli vidět v podtitulu, ve kterém bojoval proti svým
bývalým soudruhům, vyznavačům neutrality. Po vstupu
Itálie do první světové války pokračoval
v tažení proti projevům poraženectví napříč
celým politickým spektrem. V roce 1919 založil «Fasci
Italiani di Combattinento», zárodek budoucí
strany, nové hnutí se pokládalo za revoluční
sílu a přišlo s tímto programem:
Italové!
Pohleďte
na národní program zdravého italského
hnutí.
Hnutí,
jež je revoluční, neboť nesouhlasí s dogmatismem a
demagogií a zároveň silně novátorské,
protože je osvobozeno od apriorismů.
Nade
všechno a nade všechny stavíme revoluční válku.
Řešení
ostatních problémů spojených s byrokracií,
administrativu, právem, školstvím, koloniemi atd.
nastíníme v momentě, kdy vytvoříme vládnoucí
třídu.
Proto
chceme v politice:
a)
všeobecné volební právo s kandidátní
listinou podle regionů a poměrné zastoupení, volební
právo a právo být volen pro ženy
b)
snížení aktivního volebního práva
na 18 let a pasivního na 25 let
c)
zrušení Senátu
d)
svolání Národního shromáždění
na dobu tří let s úkolem vytvoření formy
uspořádání státu
e)
vytvoření Národních rad práce, průmyslu,
dopravy, sociální hygieny, komunikací a podobně
zvolených společenstvím jednotlivých profesí,
jež by měly legislativní pravomoci a zároveň právo
volby generálního komisaře, jenž by měl ministerské
pravomoci
Proto
chceme v sociální sféře:
a)
rychlé vyhlášení zákona ustanovujícího
osmi hodinový pracovní den pro všechny pracující
b)
minimální mzdu
c)
účast zástupců pracujcích na technickém
chodu průmyslu
d)
povolit proletářským organizacím, pokud jsou
toho schopné jak morálně tak technicky, správu
průmyslu, nebo veřejných služeb
e)
rychlou a konkrétní organizaci železnice, dopravního
a přepravního průmyslu
f)
nutnou změnu projektu zákona o invalidním pojištění
a starobním pojištění, jenž sníží
věkový limit ze 65 let na 55 let
Proto
chceme v oblasti vojenství:
a)
velkou mimořádnou progresivní daň z kapitálu,
tedy opravdové částečné vyvlastnění
všeho bohatství
b)
konfiskace veškerého majetku všech církevních
kongregací a zrušení všech biskupských
důchodů, které vytvářejí enormní
deficit pro národ a zvýhodňují nepatrnou
menšinu
c)
revize všech smluv o válečných dodávkách
a konfiskace ve výši 85% veškerého válečného
zisku
«Il
Popolo d´Italia», 6.července 1919
Mussolini
ve svých projevech operoval s myšlenkou, že je nezbytné
vytvořit národní odborové hnutí, jež by
vycházelo z ekonomické reality a zároveň si
uvědomovalo národní zájmy. Již v té
době psal a hovořil o nutnosti smíru mezi světem kapitálu
a práce za společným účelem maximální
produkce, což byl vlastně základní princip, na kterém
byla později vybudována
celá ideologie korporatismu. Ekonomická situace v
Itálii se stále zhoršovala a fašisté začali
pronikat z měst na venkov, v novém programu z května roku
1920 sice ponechali sociální požadavky, ale zároveň
se postavili do role ochránců veřejného pořádku.
Nový program vypadal následovně:
- nesouhlas
s politickým parasitismem
- znechucení
z politických představitelů buržoazie a buržoazních
politických organizací
- pro
buržoazii práce
- valorizace
výrobců
- proti
úpadku boje dělnické třídy
- proti
stávkám z čistě ekonomických důvodů, jež
jsou manipulovány demagogy
- pro
ekonomii maximální produkce
- stejné
požadavky v oblasti financí, sociální a
vojenské sféře jako v programu z roku 1920
V
roce 1921 hnutí pozměnilo svůj název a vznikla
Fašistická národní strana, jež definovala nový
stranický program založený na korporatismu.
Korporatismus se tím stal dominující ideologií
italského fašismu a jak uvidíte později i fašismu
jako takového. Od svého počátku se
korporatismus vymezoval proti kapitalistickému liberalismu a
socialistickému marxismu a rozhodně není bez
zajímavosti, že jedním z jeho myšlenkových
zdrojů se zhruba o deset let později hlavně v Dollfussově
fašistickém Rakousku stala encyklika papeže Pia XI.
«Quadrageesimo Anno», ze které kupodivu čerpal i
pozdější předseda Evropské komise Jacques Delors,
jenž v ní našel svůj slavný princip evropské
subsidiarity. O tom, jak si ho svérázně poupravil ke
svým nadnárodním cílům, vám
napíši až někdy jindy. V roce 1922 se Mussolini stal
předsedou vlády a zároveň byly položeny základy
fašistického odborového hnutí založeném
na korporatismu. V jednom ze svých projevů ve stejném
roce Benito Mussolini prohlásil k dělníkům
Lombardských oceláren:
Díky
práci vlády si můžete uvědomit mnohem více
než na základě mých slov, že její činnost je
postavena na třech základních principech. Prvním
je národ, jenž existuje a nelze ho zrušit, i kdybychom ho
chtěli v sobě zapřít. Druhým je produkce, neboť
vyrábět co nejlépe a co nejvíce je v zájmu
jak kapitalistů, tak dělníků. Pokud se výroba
zastaví a národní produkty neuspějí na
zahraničním trhu, jedni i druzí budou odsouzeni k
bídě. No a konečně třetí zásada, nebo-li
ochrana zájmů dělnické třídy. Vycházeje
z těchto základních zákonitostí chci
dospět k míru v Itálii a k míru v zahraničních
vztazích.
C.Valenziani,
Le corporatisme fasciste, str.18
16.9. 2007
zpět na hlavní stránku |