ŠVEHLÍK,
EXTEMPORE, PEPA NOS & ZIKKURAT, Veselí nad Moravou,1981
Zikkurat
byla vlastně první česká punková kapela, kterou jsem viděl.
Extempore s Mikolášem Chadimou tehdy brázdili země české s
naprosto dokonalým pořadem, jenž se jim dle mého názoru již
nikdy nepodařilo překonat, hustá pakárna aneb patrně nejlepší
podzemní deska té doby: "Velkoměsto". Vedle toho
veledíla byli Plastici (při vší úctě k otcům českého
undergroundu) jen šedá nuda, historie už trochu jiné generace, -
- - sorry. Švehlík táhl fenomenální kytarista Pavel Richter
tehdy silně ovlivněný Robertem Frippem z britských King Crimson.
No a prdelní a mocí establišmentu nezlomitelný Pepa Nos byl a
dodnes zůstal Pepou Nosem, žádný rusofilní estébácký práskač
typu veleznámého folkového ostravského barda a milovníka ruských
dumek, - - - cyp s nim. Hrozně jsem tehdy chtěl hrát v nějaké
punkové kapele, ale na Moravě bohužel s výjimkou Havířova žádní
punks neexistovali. Všechno se rozjelo až o mnoho let později. Na
Moravě se hrál buď underground (druhá kultura), nebo blues, či
bigbít na vesnických tancovačkách. Jednoho dne jsem se dozvěděl
od spolužačky na gymplu o tom, že ve Veselí nad Moravou se bude
konat velký rockový festival. Bylo okamžitě vymalováno, tam jsem
prostě nemohl chybět, - - - - nebylo co řešit, ty vole, nebo co.
V
sobotu ráno jsme s Modulem vyrazili na vlak. Nutno podotknout, že
jsem vypadal jako pěkný kokot, mládí a tak, - - - - co naděláš.
Zrovna jsem tehdy hrál dementní nezletilou fetku v nějakém filmu
pro mladé a tak jsem měl papír s razítkem, že se nesmím rok
stříhat, což velmi dráždilo ředitele gymnázia, kde jsem tehdy
tvrdl. Ten film (Mezi námi kluky) stál sice úplně za hovno, ale
mohl jsem si pak koupit od jedné zábavové kapely dvě staré bedny
se zesilovačem a to zvýšilo mou hodnotu amatérského muzikanta.
Nabalil jsem se do dlouhého manšestrového kabátu, který jsem
našel na půdě na statku u babičky, kolem krku se mi na špagátu
houpal špunt s nějakou tou tradiční slaboduchou hippies
propagandou styl make love not war a tak, kuří noha v kolečku a
podobně, mé sandály z národního podniku Svit radostně ťapkaly
po zaprášené dlažbě otrokovického nádraží. Den byl těhotný
velkými událostmi, bylo to cítit ve vzduchu, nesmírně pozitivní
mega vibrace a podobně.
Konečně
jsme dorazili do Veselí. Nádraží bylo plné zevlujících mániček
a cestu na festival by v pohodě našel i slepý. Byla totiž
lemována vypitými litrovkami od nejrůznějších vín typu Jarina,
nebo dezertní jablečné zvané jabčák. Hmmm, víno, to je asi
nepřesný výraz, jednalo se spíš o mocné chemické zbraně se
silně ničivým účinkem na celý trávící systém. Občas jsem
spatřil i prázdnou láhev od Alpy. Ta sloužila k výrobě bájemi
opředeného děsivého nápoje Alpský ryzlink (do litru jabčáku
se nalila malá láhev Alpy), - - - totální destrukce. Pod jedním
z obřích poutačů příznačných pro dobu reálného socialismu
ležela na trávě hromada nehybných těl, bratři a sestry, co
padli v boji se sluncem a populární lihovinou. Čest jejich
památce. "BUDUJ VLAST, POSÍLÍŠ MÍR. ÚKOLY SEDMÉ PĚTILETKY
SPLNÍME!" hlásal velkými rudými písmeny nápis nad hezky
namalovaným usmívajícím se úderníkem s lopatou, zatímco
zděšené babičky se křižovaly při pohledu na tu Sodomu a
Gomoru. No a Modul zase sbalil nějakého babáče a jako tradičně
už myslel jen na jednu věc: kdy, kde a jak.....
Festival
odpíchly nějaké místní kapely a dlouho se nedělo nic, coby
stálo za zmínku. Po těch letech si už dnes vůbec nevzpomínám,
kdo vlastně hrál před finální noční smrští. Ta začala
kapelou Švehlík, která podle některých účastníků naprosto
zastínila Extempore. Mě osobně tehdy více zaujala parta kolem
Mikoláše Chadimy a Pavel Richter mě sejmul až později, když
začal hrát s Oldřichem Janotou v naprosto halucinačním seskupení
Mozart K. Je však nutné podotknout, že máničky zpozorněly a
pořádně ožily, přičemž z beden se na nás valily dlouhé
minimalistické plochy podbarvené disharmonickou kytarou střídané
výbuchy tradiční rytmické rockovosti. Na tu dobu se jednalo o
velmi novátorský počin, není co řešit. No a pak po pauze
nastoupili Extempore Mikoláše Chadimy a to byla hotová
bomba. Jak už jsem psal výše, "Velkoměsto" považuji za
českou stěžejní nahrávku osmdesátých let. Prostě jedna pecka
za druhou, dokonalý hukot, který neztratil na své síle ani po
takřka třiceti letech. Některé hity jako "V obchodě oz",
"Ach, není tu není", "Chlap a opice", "Pod
tramvají".... se mi nesmazatelně vyryly do paměti, sakra,
bych mohl pokračovat a vyjmenovat po řadě skoro všechny věci z
cd, které později vyšlo u Black Point Music. Je nutné zodpovědně
podotknout, že máničky propadly naprostému šílenství. Hopsaly,
vlnily se, některé z nich dokonce i radostně skákaly a vyrážely
z hrdel neartikulované výkřiky někde na pomezí mezi stavem
latentní debility a naprosté demence, což bylo naprosto
pochopitelné. Hektolitry vypitého jabčáku začaly působit.
Další
velké oživení se dostavilo s příchodem Pepy Nose, jenž se ve
vlaku potkal s nějakým houslistou a během cesty nacvičili
repertoár ve dvou. Co o něm říct? No, asi to, že byl opravdovým
ztělesněním folkového protest songu, ostatně jím zůstal
dodnes. Ve svých válech si dělal srandu úplně ze všeho, ale
hlavně z tehdejšího komunistického establišmentu. To vedlo
zákonitě k tomu, že mu STB o rok později zakázala veřejně
vystupovat a Pepa se uchýlil do ilegality. Dodnes s láskou
vzpomínám na nahrávku z tajného folkového klání na zřícenině
hradu Lukov, která se podzemními kanály dostala i mezi prosté
nezasvěcence. "Lukov, zřícenina blues, policajti sou příliš
líný, aby se sem vyškrábali...." O rok později místní
represivní složky na lenost zapomněly, vydaly se v plné síle se
psy do kopce vedoucímu ke zřícenině a rozehnaly máničky a
přítomné muzikanty do hlubin nočních lesů. Taková už byla
doba. Proti Pepovi se pak rozjel dlouholetý proces a bolševik ho
šikanoval ještě pěkně dlouho. Ve Veselí nad Moravou opravdu
zabodoval a asi největší úspěch měl v té době aktuální song
"Sedzi muga na scienie" o tehdejších stávkách proti
režimu v Polsku, - - - hustá prdel. Během Pepova vystoupení jsem
ještě koutkem oka zaznamenal Modula, jak se vytrácí s tou jeho
kostí k lesíku vedle scény.
Jako
třešnička na pomyslném dortu se po půlnoci na pódiu
zmaterializovala parta naprosto jiných týpků, Zikkurat Jirky
Křivky s Vildou Čokem, první punková kapela, jež se zjevila na
Jižní Moravě. Ty vole, to skoro vypadalo, jakoby najednou z Marsu
mezi moravské vidláky přilétli nějací mimozemšťané. S těmi
jejich černými saky z dědovy skříně, patkami a krátkými
naježenými vlasy a zubní pastou, nebo nějakým zeleným svinstvem
počmáranými xichty. Jako, už když tam k večeru společně
seděli na nějakém vyvýšené kládě, nebo to bylo pódium, nebo
co, tak v tom moři mániček vypadali opravdu nevšedně, to teda
jo. Zpočátku to neměli jednoduché, neboť zdivočelé máničky
je nechtěly pustit na scénu a urputně se dožadovaly dalších
vesele antikomunistických songů milovaného Pepy. No, napjatá
situace se pak přece jen zklidnila a Zikkurat to mohli konečně
rozbalit. Jednoduchá úderná punková palba, skvělý hýkal Čok,
naprostá esence rokenrolu. Lidi to nakonec vzali a ve šklebícího
se dementního idiota, co skákal kolem jako smyslů zbavený, jsem
se pro tentokrát proměnil já. No vidíte, nějaká ta spravedlnost
přece jen existuje. Ale ruku na srdce, cobyste dělali na mém
místě, kdybyste najednou na pódiu coby hvězdy večera uviděli
partu stejně starých kluků, jako jsem byl já, co do nás začali
tlačit nekonečnou řadu punkového standardu, z něhož jsem tehdy
znal jen songy od Sex Pistols. Navíc prohozenou peckami ve stylu:
"Zalomená hřídel, spařená prdel, zlomenej zub..." Ten
slogan mi tak nezapomenutelně utkvěl v palici, že je to první
věc, která se mi okamžitě vybaví, když slyším slovo zikkurat.
Skoro
to tehdy vypadalo, že se něco začíná dít a že to bolševik
nechá běžet. Punk byl v té době převratné nové hnutí a
znamenal nejen kopanec do prdele systému, ale i ideový a hudební
rozchod s předchozí generací dětí květin. Rokenrol se opět
vrátil ke své prapůvodní zemitosti. A s tím bolševikem jsem se
zmýlil, ve své dětinské naivitě jsem ho zcela podcenil. O rok
později už začal hon na punk a novou vlnu a všechny jmenované
kapely si pak dlouho nikde nezahrály. Jo, nedávno jsme seděli s
Modulem u piva na nějaké zahrádce a došla řeč i na Veselí nad
Moravou. Je to přesně tak, jak jsem si myslel. Z celého koncertu
Zikkurat si pamatuje leda to, že ho hrozně bolely záda. Hodili si
to spolu v nějaké staré litinové vaně, na kterou tam v tom lesní
příšeří narazili. Oba dva jsme se tomu zasmáli. Nějak jsem se
dnes rozkecal, nebo co. No nic, už toho nechám a raději si otevřu
orosený lahváč.
Zpět na hlavní stránku
|