HON NA SKINHEADS V POLSKÉM JAROCINUPsala se léta osmdesátá. Zpočátku to vypadalo nadějně, neboť se objevila spousta nových punkových a novovlnných kapel, které různým způsobem koncertovaly. Scéna se rozrůstala a zapouštěla kořeny. Pak se najednou v měsíčníku Tribuna objevil článek "Nová vlna se starým obsahem" http://www.punk.cz/index.asp?menu=3&record=8736 a bylo po srandě. Když si ho čtu dnes, musím se tomu totálnímu výronu krystalické demence smát z plna hrdla, nicméně tehdy mi do smíchu nebylo. Bolševik se pustil s obrovským úsilím do estetické čistky a rychle zakázal produkci veškeré rockové muziky kromě několika nezávadných stálic typu Katapult, Helenka Vondráčková, Olympic a podobně, o čemž jsem vám již psal v článku o HNF (http://www.punk.cz/index.asp?menu=623&record=7980 ).
No,
zrovna jsem tou dobou pobýval v Brně a mohu vám zodpovědně
deklarovat, že brněnská punkovost stála úplně za hovno.
Tamnější konzervativní scéna si libovala v undergroundu, metalu
a vytříbené muzice pro rockové estéty, Progres, Futurum a
podobně... Ale rád bych se vrátil k původnímu tématu. V Polsku
to tehdy docela vřelo. Lech Walesa a jeho Solidarnosc v Gdaňsku
rozpoutali boj proti komunistické totalitě a Poláci, hrdý národ,
ho masově následovali. Je vám asi jasné, jak se s onou
nepříjemnou situací vypořádal vynalézavý český komunista.
Zcela jednoduše hermeticky uzavřel pohraniční přechody mezi ČSSR
a PLR. Ale jak už to tak v životě bývá, i ten nejlepší systém
má své slabé místo, viz vaše zavirované PC s Windows. Dozvěděl
jsem se, že se dá do Polska dostat tranzitem přes NDR (Německá
demokratická republika), nelenil jsem, nacpal jsem si baťoh
žrádlem, nasedl jsem do prvního rychlíku a vyrazil jsem na
mytický rockový festival do Jarocinu. Když se podíváte na mapu
Evropy, zjistíte, že to byla hustá objížďka, ale měl jsem to
na háku. Chtěl jsem vidět Tomkovu punkovou Siekieru, respektive z
ní vzniklou skupinu Armia, a slovy nepopsatelné Voo Voo, bývalé
Swinie. Na ten tranzit byly oficiálně povoleny tři dny, ale s
podobnými detaily jsem si nelámal hlavu.
Sice
jsem přijel o dva dny dříve, ale na místě už kempovala spousta
lidí. Seznámil jsem se s nějakými Poláky, kteří mě nechali
přespat v jejich stanu, všechno probíhalo naprosto v pohodě.
Dokonce jsem hodil řeč s nějakým osamělým skinem, který se
obdivně vyjadřoval o pražských skinheads. Prý je o rok dříve
řádně vyškolili. Řekl bych, že to asi byla banda kolem Hoška a
kapely Do řady!, ale nejsem si tím jistý, možná to byl někdo
jiný. Polští skins jim chtěli dát do dršky a dopadli velmi
neslavně. Jejich vypjatá národní hrdost patrně poněkud utrpěla.
No a potom začal festival, jenž trval tři dny. Byl to pro mne v té
době totální životní zážitek. Hleděl jsem jako u vytržení,
protože kolem mě se děly věci naprosto nepředstavitelné o pár
desítek kilometrů na jih v tehdejší Husákově ČSSR. Už jen ta
hromada punks, co se sjela do Jarocina, spousta dobrých kapel, které
se střídaly na dvou scénách, no a to ani nemluvím o rádiu
Jarocin, jež pokrývalo celou událost, a do kterého každou chvíli
někdo svobodně tlačil své názory třeba o pozitivní anarchii a
podobné úlety. Ne, že bych byl v té době nějaký pozitivní
anarchista, nebo co, ale líbilo se mi, že si tak někdo mohl bez
problémů plácat v rádiu různé nesmysly. Nějací katolíci
rozdávali v poledne zadarmo všem zájemcům polévku s chlebem a až
na tradiční problémy se skins, kteří se po večerech věnovali
své oblíbené zábavě, tedy mlácení punků, probíhalo všechno
v klidu.
Samozřejmě, že k vrcholům celého festivalu patřilo vystoupení Armie a Voo Voo.Ta první kapela, hmmm, to byl takový drsný válečný punk, hustá palba s agresivními texty a mohutným pogem v oblacích prachu před pódiem. Nezklamali, zazněly všechny hity a dokonce i Aguirre, konstantní palba styl Motorhead. No a Voo Voo, tak to tehdy byla taková trochu depresivní alternativní kapela s velmi dobrými texty. Nedokáži je k nikomu přirovnat, měli tehdy osobitý styl asi někde na pomezí Petera Gabriela a King Crimson.Těžko říct, teď už hrají úplně jinak a jejich nová podoba mě neoslovila. Každopádně to byl mocný zážitek a naštěstí zahráli i spoustu skladeb z desky Swinie. Jednalo se opravdu o dobrou akci a byl jsem rád, že jsem tam vydal, navíc jsem se seznámil se spoustou sympatických Poláků, dokonce i s jedním Švédem, zpěvákem hardcorové úderky S.O.D., jenž zneužíval výhody štědrého sociálního systému ve Švédsku, byl na podpoře v nezaměstnanosti a jezdil po světě. Abych se přiznal, dost mě z toho tehdy jebalo v bedně.
Kupodivu se později ještě před revolucí podíval i k nám na Moravu, tedy, nejdřve jsme si ho vyzvedli v Praze na nádraží a večer jsme hustě zakalili na squatu u fakina, bráchy od šovina, husté úderky z Jičína na Moravě. Nějakou náhodou tam ležel i úplně vytuhlý punkový synek toho folkového písničář Třešňáka a nebyl schopen žádné komunikace. Jako, squat tehdy probíhal zhruba tak, že jste si vyhlídli neobydlený byt, prokopli jste dveře, vyměnili jste zámek a byli jste doma. Ale abych nezapomněl, mělo to ještě jeden háček. Museli jste začít platit elektřinu a plyn a nahlásit se na byťáku příslušného Národního výboru. Ale i tak to nebylo jisté. Fakinovi, jeho holce a dvěma černým krysám to vyšlo, protože jejich sousedi cikáni si je oblíbili. Když přišli opruzovači z Národního výboru, fotr cikán jim pohrozil tím, že když vyhodí ty pankáče, nastěhuje se tam jeho bratranec ze Slovenska s rodinou. Bylo vymalováno :-)))) Goran se pak s námi přesunul do Brna a jako správný Viking si zahulákal svůj velký hardcorový hit "Moral" a ještě i další pecky na dvou našich koncertech. O jednom z nich se píše i v knížce "Kytary a řev, aneb co bylo za zdí", kterou doporučuji všem, co se zajímají o historii českého punku. http://www.punk.cz/index.asp?menu=3&record=8609 I Vzor 60 se tak podílel na rozvoji švédského crosscore ;-) "Moral" najdete na následujícím odkazu na desce z roku 85. Navíc si můžete stáhnout všechny jejich vydané songy.
http://www.b-sound.com/sod.htm
|